Není to podle mne dobrá rada. Třeba jsem si tu práci zrovna nevybral, možná to byla zrovna jediná k mání. Třeba neodpovídá mé kvalifikaci. Ptal se mne krátce po nástupu šéf. Jak se vám tu líbí? Jo, už jsem dělal i v horších..

Třeba si výší odměny šéf nějaké to úsilí ani nezaslouží, třeba je váš plat nemravně nízký. Tak proč tu práci dělat pořádně?

Protože nepracujete jen pro šéfa, pracujete také pro sebe. Bez ohledu na peníze pracuji jak nejlépe umím. Když už tu trávím velkou část svého času, tak když už něco dělám, tak to dělám pořádně. Když tu práci budu dělat dobře, začne mi dobře jít, stanu se ve svém oboru mistrem, práce mi půjde sama od sebe a stane se mi potěšením. Práce mi jde od ruky, baví mne a čas lépe ubíhá. I když si nevšimne šéf, všimnou si zákazníci či klienti a to co mi nedá šéf na výplatě, dají mi oni.

Nemusí to být vždy zpropitné, někdy stačí úsměv, slovíčko uznání, často i nabídka lepšího zaměstnání. Flákáním se nepotrestám šéfa za nízký plat, trestám hlavně sebe. Tím, že jsem v práci nešťastný, nedaří se mi, čas v ní ztrávený neutíká, chodím tam nerad.

A když už dostanu od spokojených klientů několikátou nabídku lepší práce, jednou toho využiji. A šéfa potrestám tím, že mým odchodem ztratí nejlepšího pracovníka. Kdyby se zbavil toho flákače, byl by nakonec rád..

Je nás moc. Dnes dva pracující živí jednoho důchodce, v roce 2050 to bude jeden důchodce na jednoho ekonomicky aktivního. Nějak jsme zapoměli včas umřít.

Tak pro začátek něco k těm počtům. Je to jak s tím zemědělstvím. V minulosti většina lidí pracovala v zemědělství, tedy ve výrobě potravin. Dnes na to stačí pár lidí. Pak jsme se řídili heslem - všichni muži do výroby. Dneska na to stačí pár lidí. Při tom vyrábíme potravin i zboží víc jak jindy. Asi to děláme trochu lépe, asi víc pracují stroje než lidi. Prostě naše ekonomika vzkvétá.

Jen ty výsledky práce se rozdělují nějak nerovnoměrně. Lidi se maj blbě a bude hůř, tedy dráž. A v téhle situaci rozhlásí, že zakrátko si každý bude živit jednoho svého důchodce. Tak podle mne je to trochu jinak. Především si každý z nás dobře živí svého kapitalistu. A stím kdo koho živí je to ještě složitější. Jak jsem tak seděl 24 hodin do téměř čtyřiašedesáti na recepci milionářského baráku, tak jsem viděl celou noc davy mladých lidí přelévající se centrem metropole, opilých, hulákajících, převracejících popelnice, pojíždějících z místa na místo vozy taxislužby.

Party našich opálenějších spoluobčanů táhnoucí Prahou, bezdomáky přehrabující se v popelnicích. Když jsem vyšel na chodník, dívky snědé pleti mi nabízely lásku, party mladíků vykrádající auta, zoufalce rvoucí ze zaparkovaných limuzin mlhovky a z baráků měděné okapové potrubí či kameru.

Jen nikdo z nich nešel spát, protože jde ráno do práce. To by mne teda zajímalo, kdo z nich mne nyní jako důchodce živí. Komu vadí, že mezi námi žijí staří lidé, kteří za mlada živili je. Proč nevadí, že živí armádu a financuje válku na druhém konci světa. Kolik z nás ví proti komu to válčíme, v které zemi a jestli vůbec vyhráváme.

Dále živí armádu úředníků, politiků, makléřů, majitelů podniků a podničků, členů správních rad, lidí co něco z dálky dopravují, místo abychom si to vyrobili doma, lidí kteří to evidují, řídí, kontrolují skladují, hlídají nebo kradou. Vyrábějí, potraviny co se nedají žrát, nebo výrobky co hezky vypadají, jen je nesmíte používat. Jestli nevíte o čem je řeč, tak si kupte v Tesku jízdní kolo, sadu nářadí, nebo párek. Jsou to krásně nabarvené, pochromované makety zboží k nepotřebě.

Lidí co pracují ve službách, v často zbytečné dopravě, školství, zdravotnictví, kultuře či jak jsem někde na blogu mladého schopného četl, polointeligentní uklízečky. Mimochodem chodí uklízet také zdravotní sestry, před tím, než jdou do oprdinace. Tak jsem to tady vyjmenoval snad všechno. Profese potřebné i nepotřebné, zlomek z toho nás skutečně živí a zatím to hravě zvládnou.

Kdyby se tu nevyráběly nebo se sem nedovážely nepoužitelné chromované blbosti, bylo by všeho pro všechny dost. Nemuseli bychom vyčítat důchodcům že ještě neumřeli, že je musíme živit. Každý důchodce v minulosti živil nějaké své mladé a k tomu ještě nějaké své staré. Důchodci tady postavili baráky v kterých dodnes bydlíte, financovali vaše bezplatná studia, z velké části vybudovali svět ve kterém vy nyní žijete, tak jim dnes nevyčítejte, že je musíte živit.

A vůbec. Moc nás nedrážděte. Zanedlouho asi opravdu bude na jednoho ekonomicky aktivního občana jeden důchodce, ale také na jednoho jeden nespokojený důchodce volič. Nehledě k tomu, že ne všichni ekonomicky aktivní jsou spokojeni. Takže byť na zaslouženém odpočinku, jsme my penzisti nezanedbatelnou silou v zemi. Jen ta stávka důchodců, jak jsem pojmenoval tento článek, ta stávka je blbost.

Nehrozí, že bychom přestali chodit do parku na lavičku krmit vrabce. To už neděláme dávno. V důsledku nových a stále se měnících ekonomických podmínek, každý důchodce ten rohlík co drobil vrabcům radši sežere sám. Tak vrabci u nás už vychcípali. My penzisti se k tomu nechystáme a do příštích voleb určitě vydržíme. Rozhodně tu budeme dýl jak současná vláda..

Jedna dáma mi píše: Je pravda, že je nás (penzistů) hodně, dva miliony, ale nikdo se nemá, aby se nás zastal.

To ale není žádná novinka, tak tomu bylo přece vždycky. Jedinou pomocnou ruku spolehlivě nalezneme na konci svého ramene. Buď se budeme chovat jako stádo ovcí, pak k našemu ovládání postačí jeden vlčák, nebo se začneme chovat jako dospělí. Nejenom, že je nás hodně, ono je nás ještě mnohem víc.

Musíme připočíst lidi po padesátce, kteří jsou pro zaměstnavatele už staří a nemohou najít práci, nebo najít práci odpovídající svému věku a zdravotnímu stavu. Připočíst lidi, kteří se už důchodovému věku blíží, lidi po šedesátce, kteří nyní ještě na důchod nemají nárok. Nejnověji do 65 let věku.

Už v době vzniku důchodového zabezpečení ve světě, prostě vzali průměrnou délku života a tu stanovili jako věk pro odchod do důchodu. Takže by ty důchody neměly stát zruinovat, vlastně by ti lidé měli být mrtví. Jenže v tom tkví kouzlo statistik. Někteří umřou přesně ve stanovený, tedy vypočítaný čas či dříve. Druhá polovina aby jim ten průměr vycházel, musí tu být zákonitě déle.

No a ty miliony lidí starých či hendikepovaných, lidí věku středního pracujících za minimální mzdu, lidí nespokojených je tu většina. Tak mi vysvětlete jak to, že tu po volbách máme pravicovou vládu. Jak se té menšině co se jí daří dobře až skvěle, jak se jí podařilo vyhrát volby? Protože ti chudí, utlačovaní, staří, chromí, čekají na spasitele, který se jich zastane.

Nezastane se jich nikdo. Musí jít k volbám a nevolit podle toho, že Klaus má hezkou kravatu a Topolánek je fešák, s Lidovcema je Pán Bůh, Zelení se postarají o životní prostředí.. U ODS snad máme jasno, Lidovci se spojí s Bohem nebo ďáblem, ti nebudou chybět v žádné vládě, Zelení v celém světě leví, u nás v zájmu účasti na vládě budou klidně praví.

Je neštěstí, že naše levice je nejednotná, rozdělená. Já bych se vlády komunistů se sociálními demokraty neobával. Ti co byli u komunistů z prospěchářství, ti už jsou dávno za vodou a vesele podnikají. Ti poctiví, kteří to myslí s vládou lidu vážně, ti zůstali. A žádná Moskva už nám nenařizuje jak to tu máme dělat, nehledě k tomu, že by v té vládě komunisti nebyli sami.

Prostě nestačí jen nadávat, sedět nečinně doma, nechodit k volbám a čekat na nějakého Mesiáše který se nás zastane. My jsme ta síla schopná řídit tuto zemi. Jen musíme svoje záležitosti chopit do svých rukou. Jiné zastání ani pomoc nepřijde..