Jaké to tam bude?

Tak to je jednoduché. Nemůžeme-li vidět do budoucnosti, ohlédněme se zpět, ono se to příliš lišit nebude. Tak jako všude, kde jsme doposud pracovali. Teď, nebo před 40 lety.

Šikana v práci, neschopné vedení, příkazy, zákazy, nepořádek, chaos, 2 vedoucí na 2 pracovníky, přesčasy aby už to bylo hotový, zástup bloumajících brigádníků nevědoucích co mají dělat.. To vše umocněno současnými poměry, neexistencí odborů, odbouráváním práv pracujících.

Navštívil jsem instituci kde jsem kdysi pracoval. V pokladně prodávala vstupenky moje bývalá vedoucí, nyní v důchodu. Bývalá vojanda, jako vedoucí to byla mrcha která si mne zvlášť oblíbila. Teď jako pracující důchodkyně mne ráda vidí. Nevím čím to, ale nejradši na mne vzpomínají lidé, které jsem jako šéfy kamsi poslal.

Víte pane Lebeda, tady jsou teďka poměry, to je strašný. Milá paní. Poměry tady byly vždycky. Ono záleží na úhlu pohledu. Jinak vidíte poměry z kanceláře vedoucího a jinak z kasy, nebo z pozice uklízečky či hlídače. Za houno to tady stálo vždycky..

Hezké fotky, pohodový článek. A pak že na světě není hezky..

To na těch fotkách, to není celý svět. To je svět jednoho člověka, který na tom není zrovna špatně. Já s klukem jsme celý život více méně poctivě pracovali a přesto takový svět známe jen z těch návštěv.

Hezky je v jednom domě, na jedné zahradě, ale svět je jiný. A bude se dále měnit, už to vlastně začalo. Stojíme na pokraji krize klimatické, energetické, potravinové a surovinové. Záleží na každém z nás, jak se s tím vyrovnáme. Zda se vydáme cestou trvale udržitelného rozvoje, nebo se navzájem pobijeme ve válkách o zbytky přírodních zdrojů.

Na světě není hezky, jen ještě zbylo pár hezkých míst.

Ekonomiku lze chápat jako výměnu energie a hmoty mezi lidstvem a pozemskou přírodou. Vedlejšími produkty procesů, jejichž prostřednictvím se tato výměna odehrává, jsou mj. peníze a odpady. Země a příroda jsou konečné systémy s konečnými zásobami všeho, co do ekonomiky vstupuje. Neomezený růst ekonomiky proto Zemi a přírodu ohrožuje a prostřednictvím jejich poškozování ohrožuje i lidstvo. Klíčovým problémem, který je nutno řešit, je proto převedení ekonomických procesů na nerůstovou dráhu.

Těchto pár vět zní banálně, ale ekonomové je okamžitě prohlásí za vrcholné kacířství. Pro ně je růst stejně přirozený jako vzduch, který dýcháme. Tvrdí, že je jedinou silou schopnou pozvednout chudé z jejich bídy, nakrmit rostoucí populaci, naplnit rostoucí požadavky na veřejné výdaje a popohánět technologický rozvoj. Nevidí žádné limity růstu.

Praxe posledních skoro 30 let - od rozhodnutí amerického prezidenta Reagana odstranit poslední zbytky regulace finančního sektoru - však dokazuje, že celkové bohatství světa sice vzrostlo, ale zároveň se drasticky prohloubila nerovnoměrnost jeho rozdělování. Guruové "standardní ekonomie" nás celá ta léta přesvědčovali, že bohatsví časem prokape až k těm nejpotřebnějším. Výsledkem je, že počet hladovějících na planetě vzrostl na dvě miliardy lidí. Už jen tento jediný fakt by sám o sobě měl stačit k tomu, abychom je přestali brat vážně.

Převzato z:
http://www.blisty.cz/2008/10/21/art43340.html

Stojíme na rozcestí..