Vybral jsem je jako příští cíl našich cest. Když přišel kamarád že by jel na výlet a že zaplatí benzín, bylo rozhodnuto. Už jsme tamtudy jeli po cestě do Boleslavi. Zaujal mne tehdy nádherný viadukt u Jizerního Vtelna i věž zámku, kterou jsem ze silnice zahlédl. Když jsem se blíž zajímal co jsem to vlastně viděl, dozvěděl jsem se toto:

Viadukt postavil náš věhlasný architekt, stavitel a pedagog Stanislav Bechyně. Mimo jiné stavitel paláce Lucerny, Veletržního paláce, hangárů v Letňanech, autor dvou návrhů přemostění Nuselského údolí, přesunu gotického kostela v Mostě a jiných a jiných. Využil kamených pilířů původního železného mostu a doplnil jej železobetonovou konstrukcí. Viadukt je 152 metrů dlouhý, 27 metrů vysoký.

Nejdřív jsme to po cestě k viaduktu přejeli. Trochu se vracíme  a tady to je:

Nový Stránov.

Zámek vrácený v resticuci potomkům posledního majitele, chudého chlapce z Mělnicka, který se vlastní pílí vypracoval již ve třiceti letech na ředitele Škodových závodů v Plzni. Za své zásluhy byl povýšen do šlechtického stavu, po vzniku republiky byl předsedou správní rady, senátorem za agrární stranu, předsedal Svazu průmyslníků atd. Přitom se neostýchal podat ruku každému dělníkovi, který s ním pracoval pro závod. Pokud je mi známo, jeho dědicové jdou v jeho šlépějích. Opravují zámky Lobeč, Nový Stránov a Housku, věnují se zemědělství, lesnictví a dalším aktivitám. Nezapomínají při tom na původ svého předka, který byl při nejmenším takovým velikánem jako byl na Moravě Baťa.

Nově opravený kostelík.

Výborný, slušný a ochotný pan kastelán. Zeptal jsem se: Presidentem Škodových závodů v Plzni či Mladé Boleslavi?
V Plzni i Boleslavi. Zlaté pero kterým byla podepsána smlouva s panem Laurinem je dodnes v majetku rodiny Šimonkových a je k vidění na zámku Lobeč.

Pokračování

Pokračování.

V restitucích byl vrácen zámek. Vnitřní zařízení je v nenávratnu. Zařizuje se jen zvolna, tak jak je zemědělství spíš prodělečné to bude trvat ještě dlouho. To co je tu k vidění je spíše většinou prodejní výstava firem zabývajících se replikami..

nebo je ze sbírek současného majitele..

Původní malba na stropě.

Že to nebyl jen nějaký zámeček ale hrad, nás přesvědčily 3 metry hluboké výklenky oken svědčící o síle zdí. Poslední snímek ukazuje kamené schodiště do hlavní šestihrané věže. To nebylo schodiště ale roura, kde se dva lidé nevyhnou. Připadal jsem si jako sevřený v potrubí a po chvíli jsem se vrátil. Tohle lezení po věžích už pro mne není. Ještě že jsem se tam vydal jako poslední, jinak bych nahoru kvůli lidem za sebou musel. Tam by mně tak měla klepnout pepka. Jsem zvědav, jak by mne vodtamtud vyndavali..

Pokračování.

Pokračování.

Celý den bylo počasí jen tak tak. Většinou ale pršelo při cestě autem a na místě se vyčasilo..

Zřejmě byly po cestě vzhůru místa, kde to schodiště nevypadalo tak hrozivě. Někde v půli cesty prý byla místnost s velkou ocelovou nádrží hradního vodovodu. Podle obrázků bylo nahoře krásně. To ovšem tomu mému šílenci nestačilo a prý kvůli lepšímu výhledu fotil i stojíce na zábradlí ochozu té věže. Radši nevědět. Asi bych umřel strachy o něj..

To by bylo ze Stránova vše, jedeme dál, čekají nás Drábské světničky..

Pokračování