Jeden den, jedna cesta. Zvukový doprovod je mládeži nepřístupný. Teprve až si uděláte řidičský průkaz, naučíte se pořádně nadávat.

V Troji nám to tam strčil náklaďák z vedlejší, na nájezd na most Barikádníků přijíždíme ve svém pruhu, který na mostě mizí. Mělo by se tam zipovat, tedy že jednou jede auto z leva, jednou zprava, ale lidem se nechce. Náš pruh mizí, končí řadou příčných gumových retardérů. Po nich nás kdosi předjíždí.

Jsme na řadě v zipu, leč ten vpravo od nás nás nechce pustit. Normálně to většinou nevadí, pohodlně se do toho jednoho pruhu vejdeme dva. Ale ten pán se na nás vyloženě tlačí. Chvíli vydržíme a pak už jsme na mostě, tak když je to možné strkáme to na hlavní přes plnou čáru a vyšrafovaný ostrůvek a jsme na hlavní první. Pouštíme ty předjeté z nájezdu..

Cesta zpátky. Na konci našeho připojovacího pruhu parkuje dodávka a bliká všema čtyřma. Když jsme těsně u ní, vyhodí blinkr a strčí nám to tam. Po chvíli strhává volant vlevo a přes plnou čáru odbočuje doleva. Překvapení se již nekoná. Když je někdo kret.n, tak je celou cestu. Policii všechno tohle nezajímá. Stojí někde na klidném místě a zastavuje lidi co jedou předpisově, ale maj starší auto..