Udělal jsem dnes kotel výtečného guláše. Kluk si přidal a nadával mi. Mám si prý otevřít hospodu. A nemám tak dobře vařit, protože mu prý roste břicho. Ve volném čase sestavuji spejšl nabíječku na baterky Li-ion, Lipol.

A pomalu, pomaloučku stavím letadélko na elektromotorek. Polystyrenový pomalolet k létání na loučce u baráku. Poslední nám známé modelářské letiště na severu Prahy se nám mění na staveniště, takže velkým letadlům na spalovací motory zvolna odzvání.

A jinak mlčím, jsem ticho. Na nikoho neodkazuji, nikoho nezvu. Pokud už se musím k něčemu ostřeji vyjádřit, pošlu to na stránky levice. Tam mi zveřejní každou blbost kterou napíšu. Tam nemusím šetřit dobré jméno kohokoliv, kdo své dobré jméno už dávno ztratil. Pokud nějaké kdy měl..

Nakupoval jsem dlouho. U lahůdek se ke mně vrhla prodavačka, cože si budu přát. Nemám tu hbitou obsluhu příliš rád. Potřebuju si nejdřív v klidu vybrat. Klid paní. Potřebuju se podívat co vlastně máte, zkontrolovat pohledem kvalitu zboží, zkontrolovat zda je čerstvé opravdu, nebo jen pod růžovým osvětlením, dlouho počítat zda to není pro nás příliš drahé a pak si jít koupit něco úplně jiného.

Přesunul jsem se k regálu s balenými lahůdkami. Uvažuji, zda si nekoupím ten miniaturní gothajský salámek. Dávám si jeho kousky občas s cibulí a octem k večeři, občas ho obaluju jako řízek. No nepůjde to. Nedávno jsem ho kupoval za 20 peněz, teď stojí 40. To ať si ho nechaj, taková lahůdka to zase není.

Sunu se podél regálu a začíná mi překážet ve výhledu skupinka diskutujících zaměstnanců. Slečna hbitě uhýbá a já povídám. Jen klidně stůjte. Stejně nebudu nic kupovat. To já se jen tak z dálky koukám jak vypadá jídlo, které jsem si tu kupoval když jsem na něj ještě měl.

Nakonec kupuju tácek zašedlých hotových borůvkových knedlíků. Pro dva to bude párkrát do huby, najíme se toho tvarohu kterým to posypu. Je ho zbytečně moc a stojí jako před rokem kuře. Pak asi dvacet minut hledám pálivou papriku, protože je doma maso na guláš. Nebyla tam, našel jsem jí jinde, po asi půl hodině bloudění mezi regály.

Kupuji slušně vyhlížející libové vepřové mleté. Tři tácky. Bude na špagety, čevabčiči, sibiřské pelmeně, chlebíčky mazané masem okořeněné, očesnekované zapečené v troubě, sypané strouhaným sýrem. Také beru dva plátky sýra na obalení jako řízek a tatarskou omáčku.

Včera jsme dojedli sekanou svíci. Kluk nedávno koupil šištičku hotové sekané. Ze zkušenosti víme, že zrovna z ní nám nehrozí otrava, ale mně zrovna moc nechutná. Moc kořeněná, majoránková. Kouknu předevčírem na sekanou a povídám. Bude sekaná svíce. Vzal jsem pět deka másla, pět deka špeku, balvan mražené kořenové zeleniny, dvě cibule.

Podusil na tuku, přidal lžičku pepře, soli, nadrtil tři nová koření, tři lupeny bobkovýho listu, tymián. Zalil horkou vodou a na plotně pod pokličkou zvolna dusil a dusil. I s tou šiškou sekané. Ta pustila trochu chuti do omáčky a ztratila trochu tu příliš kořeněnou chuť. Ale maso to moc není, tak přidávám jednu kostku masového vývaru.

Když ta cibule a zelenina změkla, vyndal jsem sekanou, omáčku přecedil do hrnce a jal se pasírovat. Snad čtvrt hodiny jsem protlačoval větší naběračku tu cibuli a zeleninu skrz cedník do omáčky. Když už jsem nemoh, usoudil jsem, že i to co zbylo v cedníku je dostatečně rozmačkané a vrazil do omáčky všecko, jen jsem vybral ty bobkové listy a co zbylo ze špeku.

Vzal jsem čtvrt litru smetany, zamíchal do ní lžíci polohrubé mouky a všechno jsem to zavařil do omáčky. Za stálého míchání, proklínání zatracené práce a rozmačkávání knedlíčků co mi ta mouka dělala. Jen žádný mixér. Ten je zakázán. Dokáže z výtečné svíčkové udělat hospodskou.

Trochu jsem omáčku přikyselil octem a lžičkou hořčice a když to bylo husté že v tom stála lžíce a vonělo to na celý barák, tak jsem tam přidal prohřát tu sekanou. Čtyři plátky na teď a zbytek v celku. Mezi tím jsem udělal kotel houskových knedlíků, takže se mohlo dávat na stůl. Už dlouho se mi tak nepovedla. Žrali jsme, až se nám dělaly boule za ušima.

Lituju naší paní doktorku. Říká, že jíme nezdravě. Sama mívá k obědu jabko nebo banán. Je to štíhlá kočka, asi zdravá, ale proč sakra žije? Sestřička vždycky když k doktorce přijdu, tak se vyptává co budu vařit. Pak říká. Proč všechno co je dobré je nezdravé..

Zatím co my nezdravě kolem jedné poobědvali, volal nám bohatý kamarád. Má pro sebe asi tak šestkrát víc peněz než my a potřeboval někam odvézt, neboť jeho zaparkované auto zbořila nějaká blondýna. Jen prý ještě musí vzbudit slečnu s kterou bydlí. Povídám mu. Jaký budit? Slečna ti snad měla uvařit né? Jo, už jsem jedl. Našel jsem doma jeden tvrdej rohlík..

Jak vidno, prachy taky nejsou všechno, ani krásná, hodná a vzdělaná slečna. To bych radši nějakou buchtu z vesnice, která by uměla vařit. Posledně jsme se s ním po poledni odněkud vraceli, zamykáme auto, já pospíchám udělat oběd a jeho slečna volá kde že je. Hlásí: Jsem před barákem, postav na kafe. Sakra ten si dává do trumpety.To snad radši zůstanu chudej. A místo vzdělaný slečny, to si radši uvařím sám, ještě by to mohla zkazit, nebo místo oběda postavit na kafe..